Stačí v pátek odpoledne vyjet z Brna nebo Prahy a člověk rychle pochopí, že Češi mají k víkendovému bydlení zvláštní vztah. Ať už jde o malou chatu u vody, chalupu po prarodičích nebo domek na kraji vesnice, pro řadu lidí představuje druhé bydlení něco mnohem většího než jen nemovitost.
Chataření a chalupaření se stalo součástí českého způsobu života. Jak jsme se ale vlastně stali národem chatařů?
Útěk z města není žádná novinka
Touha trávit volný čas mimo město se u nás objevovala už před více než sto lety. S rozvojem měst, průmyslu a železnice začali lidé stále častěji vyrážet do přírody a postupně vznikaly první rekreační osady.
Velkou roli sehrál také tramping. Od první poloviny 20. století vyrůstaly jednoduché chaty především v okolí řek, lesů a na místech dostupných vlakem z větších měst.
Tehdy často nešlo o komfort. Chata mohla mít jednu místnost, kamna, studnu na zahradě a suchý záchod. Důležité bylo něco úplně jiného – mít místo, kam se dá na víkend zmizet.
Za socialismu dostalo chataření úplně jiný význam
Právě druhá polovina 20. století udělala z rekreačních nemovitostí skutečný český fenomén.
Možnosti cestování byly omezenější než dnes a vlastní chalupa nabízela prostor, který si člověk mohl vytvořit podle sebe. Lidé opravovali staré venkovské domy, stavěli chaty a víkendy trávili na zahradě, v dílně nebo s rodinou.
Chalupa byla zároveň místem, kde se dalo uniknout z panelového bytu do přírody a získat něco, co ve městě chybělo – zahradu, soukromí a vlastní kus venkova.
Řada nemovitostí, které dnes považujeme za samozřejmou součást českých rekreačních oblastí, získala právě v této době svoji dnešní podobu.
Chata a chalupa přitom nejsou totéž
V běžné řeči je často házíme do jednoho pytle, historicky ale vznikaly trochu jinak.
Chata byla zpravidla postavena přímo za účelem rekreace. Často jde o menší stavbu v lese, u vody nebo v chatové osadě.
Chalupa byla původně běžným venkovským domem. Když se lidé stěhovali za prací do měst, část těchto domů začala sloužit jako víkendové a rekreační bydlení.
I proto mají chalupy často hospodářské části, stodoly, sklepy nebo velké zahrady, které původně s rekreací neměly nic společného.
Z víkendové chaty se postupně stává druhý domov
Zajímavé je sledovat, jak se české chataření mění dnes.
To, co dříve fungovalo s kamny, studenou vodou a několika kusy starého nábytku, dnes často prochází kompletní rekonstrukcí.
Majitelé zavádějí internet, vytápění, nové koupelny, moderní kuchyně nebo klimatizaci. Z původně sezonních staveb tak vznikají nemovitosti, ve kterých lze pohodlně strávit několik týdnů nebo dokonce celý rok.
Velkou změnu přinesla také práce na dálku. Pokud člověku k práci stačí notebook a kvalitní připojení, nemusí už z chalupy odjíždět v neděli večer. V některých případech se z víkendového bydlení postupně stává bydlení
hlavní.
Jedna chalupa může mít pro rodinu úplně jinou hodnotu než její tržní cena
Právě u rekreačních nemovitostí je velmi dobře vidět, že hodnota domu nemusí být pouze finanční.
Chalupa může být v jedné rodině několik desítek let. Děti tam trávily prázdniny, rodiče každý víkend opravovali zahradu a později tam začnou jezdit vnoučata.
Pak přijde okamžik, kdy nemovitost zdědí další generace.
A nastává otázka, kterou u těchto nemovitostí řešíme poměrně často: Co s ní dál?
Jeden člen rodiny ji chce zachovat. Druhý bydlí daleko a prakticky ji nevyužívá. Třetí nechce investovat do oprav.
Najednou nejde jen o nemovitost, ale také o vzpomínky a rodinné vztahy. Proto bývá rozhodování o prodeji chalupy někdy mnohem emotivnější než u běžného bytu.
Mění se i český venkov
Chalupaření mělo ještě jeden zajímavý dopad. Pomohlo zachránit řadu starých venkovských domů, které by jinak mohly postupně zaniknout.
Lidé z měst opravovali usedlosti, které už nesloužily původnímu účelu, a udržovali je při životě.
Dnes se ale situace místy obrací. Některé původně rekreační oblasti se postupně mění v místa pro trvalé bydlení. Staré chalupy se rekonstruují na rodinné domy a kolem původních chat vznikají moderní stavby.
Hranice mezi domovem a rekreační nemovitostí tak přestává být tak jasná jako dříve.
A Češi se svých chalup jen tak nevzdají
Způsob, jakým trávíme volný čas, se za posledních několik desetiletí výrazně změnil. Cestování po světě je jednodušší, víkend můžeme strávit prakticky kdekoliv a možnosti jsou nesrovnatelné s dobou našich rodičů a prarodičů.
Přesto chata nebo chalupa pro mnoho Čechů neztratila svoje kouzlo.
Možná právě naopak.
V době, kdy většinu dne trávíme před obrazovkami a život se stále více odehrává ve městech, začíná mít vlastní místo někde u lesa, vinohradu nebo na konci malé vesnice zase trochu jinou hodnotu.
A možná právě proto zůstává chataření jedním z těch českých fenoménů, které se dokázaly přenést z generace na generaci.
